TEST LETECKÉ KOŽENÉ BUNDY A-2
Ahoj všem, kdo se těší na další test letecké bundy!
Máme po CIAF 2015 a děkuji těm, kdo se tam byli na nás podívat. A věřte mi, že to nebylo dvakrát easy. Měli jsme v sobotním plánu ještě jeden letecký den a to v Jehnědí, kousek od Chocně. V neděli ráno návrat zpět do Hradce. Na druhou stranu to byl pěkně strávený víkend a zážítků….až běda.
Takže od začátku…
V pátek jsem dojel do Jehnědí, abych si nachystal letadlo na víkend a ráno už neměl moc práce. Počasí se trošku ochladilo a tak jsem si k triku a riflím oblékl i kožárnu A-2 Thousand Miles od firmy Noble-House z našeho www.air-shop.cz (najdete nás i na landing pagewww.leteckebundy.cz). Teplota okolo 20°C a tak jsem si ji nechal na sobě i v autě. Ačkoliv vypadá, že odolá nižším teplotám, pak tu mám špatnou zprávu. V zimě mě v ní byla zima. Bf-109 Jagdflieger mě hřeje podstatně víc. Je to bunda velmi hezká, pohodlná, ale na jaro a podzim. Na skladě máme i lehčí verze A-2 a ty bych si vzal i v létě, když je trošku kosa. Tahle má kůži tl. 1.2mm. To znamená, že je těžší, ale zas ne tolik a materiál z argentinských rohatých hovádek je fakt kvalita. Dílenské zpracování je velmi kvalitní, náplety jsou příjemné a drží tvar. Zipy jsou jemnější než na bundách BF-109, ale nemají rovněž chybu. Celkově je bunda velmi kvalitní a kdo si potrpí na ameriky, tak neprohloupí. Ve srovnání s originálem je přesnou kopií a proto vám nesmí vadit přední kapsy, které poberou sice hodně věcí, ale ruce si v nich jen těžko ohřejete. Já je tam rval tedy ze shora….jinak to nejde….ale zatím na kůži a jejím vytahání se to neprojevilo. Vůbec, kůže je stále jako nová i po roce. Sice lehce změkla a moc se těším, až získá onu ošoupanou patinu. Já ji mám rád a často ji nosím. Tak snad už za rok.
V autě je velmi příjemná, podšívka je totiž plátěná jako originál a dobře drží teplotu. Necítím se nějak zpocený, i když je v autě taky dvacka, jako venku. Přijel jsem na letiště Jehnědí a všude bylo spoustu lidí, kteří připravovali sobotní akci. Večer teplota spadla pod 10°C a A-2 s trikem uvnitř byla už nekomfortní. Spravil to svetr. Přítelkyně měla můj Kanaljacke, který jsem ji gentlemantsky nabídl a ta si jenom slastí chrochtala. Každopádně, na ráno do letadla beru A-2.
No a to byla chyba. Trošku funělo a teplo taky nebylo. Vítr mi po vzletu foukal celou cestu proti a moje rychlost se blížila k 80km/h. Tak jsem si dal tedy levý loket ven přes okraj kabiny a za chvíli jsem si ho chladem schoval zpět do kabiny. Límec se samozřejmě bez patentů či řemínků na stojáka ve větru neudrží, tak jsem měl svoji bílou šálu obtočenou okolo krku. Takže v zásadě pohoda, ale po 20 minutách letu mě už byla trošku zima. Pod bundou jsem měl kombinézu USAF a tričko s krátkým rukávem. Pokud bych letěl např. v bundě Airstriker, zima by byla větší, ale v BF109 Jagdflieger, kde je podšívka z bavlny, by bylo fajn. Co je dobrý na A-2 je patentní háček u krku, který zajistí trošku tepla na krk.
Po přistání v Hradci jsem se ale cítil dobře, jelikož zde bylo relativně lépe než v Jehnědí. V 9.30 byl briefing pro osádky ve stanu jak z první světový a náš slot na ukázku vzdušného boje byl v 10.30. Dali jsme si kafe a cigárko, pokecal jsem s bývalými kolegy. Byli tu i kluci od Luftwaffe, které znám, jelikož patří k tygří letce Tornád a v loni jsme se viděli na jejich základně v rámci cvičení NATO Tiger Meet 2014. Byli nadšeni s Fokkera a když jsem jim nabídl kokpit, tak se jim svět okamžitě rozzářil. Zapomněli na angličtinu a slyšet germánckej hantec u rudýho fokouše s černými kříži byl zážitek pro uši. Udělalo se pár fotek a já se začal chystat na předváděčku. Nabil jsem kulomety a v 10.25 jsem začal pojíždět na místo vzletu. Startujeme z travnatého pásu RWY34 a začínáme show. Dogfight máme secvičený tak, aby byl zajímavý hlavně pro laiky. Takže jeden honí druhýho a naopak. Samozřejmě, ukázka manévrovacích schopností těchto stíhaček je nutností a onen dogfight musí skutečně vypadat tak, jako když si psi jdou jeden druhému po ocasu. Vše je okořeněno počasím, polohou slunce, poryvy větru, chybou pilotáže, byť i náhodnou. Stačí si vlétnou do vlastního vrtulového víru a je po srandě. Má tendenci vás odhodit do strany a vy jste tam na okamžik „druhej“. Vstřícné průlety vypadají ze země děsivě, ale je to dáno perspektivním viděním. Vždy je mezi námi dost místa a sbližovací rychlosti nejsou tak velké, jak při soubojích na Gripenech.
Po ukázce letíme rovnou do Jehnědí, takže ani nesedáme zpět v Hradci. Za 30 minut jsme tam a čeká nás spousta letadel na zemi i ve vzduchu. Tím chci vyseknout uznání řídícímu létání p. Látkovi. Celý letecký den bylo krásně a ukázka se nám velmi povedla. Obdiv k těmto strojům je jak síla přitažlivosti a věřím, že příští rok budou opět tahákem na tento slet. Udělali jsme pár fotek v retrošatkách a zábava zde byla maximální. Večer excelentně zahrál Čechomor a díky organizaci, spoustě krásných letadel, počasí, výbornému jídlu a občerstvení se to prostě klukům od nás vyvedlo. Samozřejmě s vydatnou pomocí jejich manželek a dcer.
Druhý den ráno jsem za kuropění a obrovský nechutě cokoliv dělat, vytáhl fokouše a odlepil to směrem na CIAF do Hradce. Fučelo trochu víc než v sobotu a po přistání během pojíždění mi praskl napínák na lanko k ovládání ostruhového kolečka. Nebýt kolegy s Camela, tak bychom ani neodlétali ukázku. Sedl do auta a jel do Jaroměře pro náhradní. Během 40 minut to i s jízdou opravil. Ještě jednou velký díky, Pavle!
Naše nedělní ukázka byla ovlivněna nejenom větrem, ale i odletem Mi24. Museli jsme lítat trošku výše a přistání byl opravdu bonbónek. Díky většímu poryvu větru, mi při odskočení při přistání letoun začal klonit doprava a já už na nic nečekal. Než abych riskoval, že to před dosednutím nějak vyrovnám, tak jsem tam nahrnul plný výkon a silný motor Scarlett 07 mě jako vždy podržel, okamžitě zareagoval a já vystřelil silou 125hp jak z katapultu. Udělal jsem tedy ještě jeden okruh a sedl již v pořádku. Tři křídla jsou prostě víc náchylnější na boční složku větru než normální koncepce křídel. Tady musím opět uznat fakt, že výběr motoru značky Verner a vrtule Wolner byla prostě štastná volba.
A co bunda? Přiznám se, že v neděli jsem měl Kanaljacke místo A-2. Gentlemanství šlo stranou. Ale až na popud se strany přítelkyně, která mi to sama navrhla. Takže…..no, byl jsem za ni rád. A bundu budu hodnotit opět velmi subjektivně. Na dělání parády je fakt výborná. Sedne asi každé postavě a vypadá velmi luxusně. Je to velmi známá bunda, je to legenda a hlavně je velmi pohodlná. Nebál bych se s ní vyjít někam tam, kde si potrpí na nóbl oblíkání. Samozřejmě bych vypustil rifle od Čonga, levný digitálky a boty pod 5000,- Ale do otevřeného kokpitu ji asi brát nebudu. V létě bych se asi potil a v chladnu klepal kosu. Jinak na lítání je bezva, takže do uzavřené kabiny (na to byla taky určená) a do auta bez problémů. Má vnitřní i venkovní kapsy, které nejsou na to aby se tam strkaly ruce. Ale to zas nevadí, pokud máte kombinézu s kapsami, jako u normálních kalhot. Ta, co mám já, je nemá. Takže jsem furt vymýšlel, kam s nimi. Materiály a součásti bundy jsou excelentní a zpracování bez vad. Bundu nosím rád a cítím se v ní velmi dobře. Takže za mě hodnotím celkově 8/10.
Příště vyzkouším moderní pilotní bundu CWU-45, která je součástí šatníku pilotů NATO a tudíž i kluků a jedné holky z 211., 212. a 213. letky v Čáslavi.
Přeji Vám všem úspěšný týden a těším se na další test!
Ing. Robert Stejskal
www.air-shop.cz
www.leteckebundy.cz
www.red-baron.cz
