TEST LETECKÉ BUNDY AIRSTRIKER®

Ahoj všem, kdo se těší na resumé testu kožené repliky letecké bundy druhoválečné Luftwaffe od firmy Airstriker® s názvem BF-109 Adler v hnědém provedení. Jde o bundu s nadčasovým střihem, štramácký německý design, kvalitní jemná kůže z hověziny, pohodlná, praktická a hlavně česká výroba.
Test opět proběhl na zemi i ve vzduchu.
Tak na zemi…
Mám ji druhým rokem, nosím jí jaro-léto-podzim. Pokud jdou teploty pod nulu, beru si BF-109 Jagdflieger. Hodí se i na letní období, kdy je chladněji. To mám jen t-shirt a bundu. Je lehká, podšívka je velmi příjemná a poradí si lehce i s potem. Já nosím bundy velikosti většinou M, ale jelikož tato bunda je šitá jako slimka, tak je třeba vzít o velikost větší. Mám tedy elko a počáteční lehká stísněnost do třech neděl ustoupila. Je to kůže a ta je holt taková. Hovězina o tl. 0.7mm. Zipy jsou masivní, pevné, lehce chodí a za 2 roky na funkčnosti nepozbyly.
Co se chlapům asi hodně líbí….mě teda hodně….je spousta kapes (7!) a zejména jedna vnitřní je velmi koumácky vymyšlená. Rukávy mají vlastní zip na povolení obvodu a to je nahoře chráněno patentem na řemínku. Krycí řemínek je rovněž pod krkem a na pasu. Vypadá jak řemen ke gatím, jelikož bunda je šita k pasu.
Nošena hlavně v teplejších měsících, ne mrazech. V autě velmi pohodlná, člověk se nepotí, teda pokud zrovna neřídí pod vlivem. Na motorce odolná větru i dešti. Doporučuji přípravek na ochranu kůže Dubbin. Nikdy nepoužívejte na kůži impregnační spreje!
A teď ve vzduchu…
Letiště Jehnědí. Je ráno 8.00 a teplota začíná být oraženější než pravačka Mika Tysona. Mám před sebou let na letounu Fokker Dr.1 Dreidecker v otevřeném kokpitu do Mladé Boleslavi. Asi hodina letu ve výšce do 300 m, rychlost cca 120km/h. Vytáhl jsem fešáka z hangáru, dolil palivo, zkontroloval letoun před vzletem a několikrát ručně protočil vrtuli. Hnědá barva kůže bundy se na sluníčku pěkně leskne a hází lehké odstíny do červené. Je to rozdíl tady sedět v lehké kůži oproti kožíšku. Pásy musím víc dotáhnout, ale pocit mám komfortnější. Kuklu mám na hlavě, bílou šálu kolem krku (v tom horku je úplně zbytečná, ale je to cool), brýle na očích a spouštím motor značky Verner. Chytá napoprvé jako vždy a po letišti se rozlehne jeho baryton.
Pojíždění, vzlet a přistání patří mezi bonbónky tohoto stroje. S náletem 1800 hodin na stíhacích letadlech to nicmoc neznamená. Člověk má po 20 letech praxe cit v zadku, ale i tak to chce asi odvahu. Startuji a po 30 metrech stoupám 7m/s směrem na Horní Jelení. Mrknu na hodinky značky Luftwaffe. Po hodině letu ve větrném ranním vzduchu se mihnu kolem kopce u Boleslavi a žádám na přistání. Sedám na RWY 16 a roluju na stojánku Nisa Air. Tam mě čekají přátelé, se kterými dnes podnikneme letové ukázky pro focení za letu a pak i na zemi.
Skupina 3 historických letadel se vznesla v čele se mnou, ale musím brát Fokkera u huby, protože mě kluci výkonem nestačí. Fotografka sedí ve čtvrtém stroji, v Kojotu, a užívá si svoji první fotografickou premiéru ze vzduchu. Vše je složitější na koordinaci a navíc v otevřené kabině piloti špatně slyší radiokomunikaci. Ale nakonec to dopadlo nadočekávání dobře.
Po přistání opouštím svoji bundu, protože jsem spocenej jak čert na Káče. Za chvíli ale jdeme do kabin opět. Jen já a Nieuport XII. Oba bývalí stíhači v kokpitech. Máme domluvenou sestavu manévrů a já použiji i kulomet. Dělá jen rachot a lidem životy nebere. Jen sluch a na zemi psům jejich psí hrdost. Taky se už stalo… Bunda k mému překvapení je uvnitř suchá a její design prožije dogfight jako svoji premiéru po 70 letech. A já neznám krásnější moment, jako vyhrát pozici se zaměřovačem na druhém letadle. A taky naopak… ale výkon motoru Verner vás dostane z problémů ven jen tím, že stoupám ve spirále a Nieuport tento manévr nedá právě výkonem a vztlakem. Takže černé kříže si opět vybudují výhodnou pozici a role se otáčí. Štěkot kulometů Spandau, pokud jsou v zádech, vyvolává bezpečně pocit beznaděje.
Bunda, slovy mých kolegů, je parádně lehká, příjemná a světe div se, i ve vedru je v ní mikroklima. Po rozepnutí se vše ztrácí. Šla z ruky do ruky a udělala na fotografiích spousty práce. Já jsem rád, že jsem vzal zrovna tuhle krasavici. Všichni si objednávají. Černou nebo hnědou. No a já si ji v létě do kokpitu budu brát pořád!
Mimochodem, navštivte v Mladé Boleslavi Letecké muzeum Metoděje Vlacha. Byl jsem překvapen, co vše se tam dá prohlídnout a dokonce si zalítat vzdušný boj proti sobě na simulátorech!
Ing. Robert Stejskal
www.air-shop.cz
www.red-baron.cz